MUDr. Karin Niklová

Ve ST 13.12.23 budeme ordinovat od 7:00 do 11:30 hod. (místo ordinace v odpoledních hodinách).

Děkuji za pochopení.

MUDr. Karin Niklová

V PÁ 8.12.2023 neordinujeme – dovolená.

Zastupující praktický lékař: MUDr. Jiřina Kaderková, Labutí 4, Šternberk.

Tel.: 585 012 719

V době našeho zástupu, prosím, o řešení výhradně akutních stavů. Děkuji.

MUDr. Karin Niklová

Dušičkový čas, čas plný milosti a naděje. Srdce každého z nás je „raněné“, touží po lásce, potřebuje uzdravení, odpuštění. Jak často vidím srdce, která v čekárně neochotně čekají, ačkoliv si pro pomoc ve své nemoci a nouzi přichází a svou netrpělivostí, mnohdy hlasitě, promlouvají. Srdce, která nemají ohled vůči těm, kteří rovněž nemocní jsou a pomoc potřebují, slitovnost chybí, ba dokonce jsou schopna se pohádat o „své místo“… Jak bolestné je pozorovat nemocné, kteří jsou schopni se mezi sebou pohádat a návdavkem ještě vyčítat „dlouhé čekání“ na pomoc, pro niž si přišli, byť vidí, kolik dalších potřebných na pomoc s nimi společně čeká. Bída neznamená, že nic nevlastníme, ve svém srdci ji spolu s ubohostí nosíme. Místo toho, abychom toužili být tvůrci pokoje, vyvoláváme zbytečné nesváry, místo světla přinášíme tmu. Což nejsme lidé, jejichž srdce jsou pro lásku stvořena? Když vidím srdce, která se nezamýšlí nad tím, zda by druhého člověka mohla v čekárně nakazit, kolem sebe kašlou bez toho, aniž by si vzala respirátor, a tak doslova „kašlou na druhá srdce“ a mou prosbu v dobré víře, bez omluvy či lítosti vůči druhým, přála bych si, abychom se „my všichni infikovali láskou s ohledem k druhým a úctou k sobě navzájem“, což ovšem vyžaduje velké úsilí každého z nás. Otevřenost našich srdcí pro druhé, srdce, v nichž se láska snoubí s odpuštěním, čehož nejsme sami schopni, pohlédněme k nebi, tam se již nikdo z nás nebude muset přetlačovat. Kéž bychom byli ochotni ustoupit ze svých představ o tom, co dobré je a není. Jen jediné Dobro je. Prosím hledejme, jinak zůstaneme zahleděni do sebe. Kéž bychom byli trpěliví, dobro druhým přáli, byli schopni se umenšit ve prospěch druhého. Kéž bychom se uměli radovat a děkovat za to, že jsme měli možnost někomu druhému, potřebnějšímu pomoct. To, že by bylo prohrou, projevem slabosti? Srdce tichá ve své pokoře láskou promlouvají do tohoto světa a tomuto světu, druhým srdcím září. Že svět jiný je? Špatný! Nic není takové jako bývalo? A my? Naše srdce? Jaká naše srdce jsou? Hlubinou lásky a nebo smetištěm? I kdyby smetištěm, nepropadejme zoufalství! O krásu srdce je možné usilovat den co den, každý den je novou výzvou, k nebi se dívejme, naději neztrácejme.

Jak psáno je: On ví, že jsme jen stvoření, pamatuje, že jsme prach. Člověk, jehož dny jsou jako tráva, rozkvétá jak polní kvítí, sotva ho ovane vítr, už tu není, už se neobjeví na svém místě.

Jsme jako zrnka prachu a přesto každé to zrnko prachu milované je a má srdce, které je schopno hluboce milovat, jestliže se pro nebe otevírá. V tento dušičkový čas netřeba smutný být, jen neztrácet víru, naději. To jediné, co tu po nás zůstane, bude láska, která se nemůže vytratit, neboť my všichni jsme součástí jednoho jediného Srdce. Ve svém srdci vidím mnoho těch, kteří nás již předešli, mnozí v utrpení a přesto nerezignovali na lásku, na usmíření. V čase, který jim zbýval, chtěli druhé obdarovat láskou, úsměvem. Hluboko ve svém srdci nesu ty, kteří i přes své kruté bolesti, byli schopni a jsou, neb stále mezi námi, vnášet do života druhých radost. Jakým uměním je druhého v bolesti, z lásky k němu, rozesmát. Mohu jen a jen děkovat, vděčná být, neboť všechna tato nádherná a milostí obdarovaná srdce mě učí pokoře, k nebi povznáší, přináší radost, která občerstvuje mé srdce. Děkuji, děkuji, děkuji! V bolesti se nachází nejvíce světla, čas milosti pro lásku a odpuštění. Mějme naději, srdce otevřená, neb milosrdenstvím a slitováním jsou ověnčená. Netřeba se mezi sebou přetlačovat, bojovat, ale o lásku usilovat. Netřeba měnit tento svět, ale naše srdce. Kéž by a ze srdce přeji, aby v tento milostiplný dušičkový čas každý ve svém srdci zahlédl Světlo naděje, aby každého, nikoho nevyjímaje, objalo celé moře lásky a dobra. Kéž bychom nikdy nerezignovali na lásku a odpuštění, kéž bychom hledali Pravdu. I když je člověk upoutaný na lůžko ve své nemoci a utrpení a zdálo by se, že již není schopen „ničeho“, může milovat, srdce bude vždy schopno milovat, jak se říká „až do posledního dechu“ a což teprve my, kteří ještě sil ke konání dobra máme.

S úctou Vaše paní doktorka.

Velmi prosím každého, touto formou osobně, o znovu přečtení příspěvků na našem webu, viz. níže, jež se týkají chodu ordinace:

E-mailová korespondence – řešení výhradně během ordinační doby.

Ordinace – BĚHEM BĚŽNÉ ORDINAČNÍ DOBY ( čas pro akutní aj. ) již pacienty NEOBJEDNÁVÁME. Čas výhradně pro objednané vymezen, v době k tomu určené (viz. náš web) – preventivní prohlídky, závodní prohlídky, lékařské posudky pro OSSZ, předoperační vyšetření aj.

Výjezdové dny každý čtvrtek.

Znovu a znovu budu prosit o ohleduplnost, vzájemnou úctu. Znovu a znovu budu děkovat těm, kteří mají ohled a pochopení, druhého vidí, úcta pro ně není cizí pojem, ale jedna z mnoha ctností, kterou se mohou v pokoře zdobit a stejně tak budu prosit za ty, jež jsou zahleděni do sebe, svých představ, abychom našli sílu k vzájemnému odpuštění.

Vaše paní doktorka

Ordinace Žerotín ( sudé týdny ):

2.11.23 v Žerotíně neordinujeme, ve Šternberku zvykle.

16.11.23, 30.11.23 v Žerotíně ordinujeme.

14.12.23 v Žerotíně neordinujeme, ve Šternberku zvykle.

28.12.23 v Žerotíně neordinujeme – dovolená.

Ordinace Hnojice ( liché týdny ):

9.11.23 v Hnojicích ordinujeme.

23.11.23 v Hnojicích neordinujeme, ve Šternberku zvykle.

7.12.23 v Hnojicích ordinujeme.

21.12.23 v Hnojicích neordinujeme, ve Šternberku zvykle.

Čas běží. Není tomu tak dlouho, co jsem vám všem nemocným a nejen nemocným adresovala vánoční pozdrav. Není důležité, jak ten čas běží, běžet bude stále a nezadržitelně, ale čím jsme ten čas naplnili, čím jej každý den naplňujeme. Co jiného smysl má, než ho naplnit láskou k druhým? A tak můj, řekněme nedávný, pozdrav k Vánocům začínal na úvod slovy: Narodil se ve chlévě, v chudobě, tak hluboko a pro lásku k nám skončil tak vysoko – na kříži, z něhož nikdy nepřestal milovat. Naděje pro každého z nás, která otevírá bránu milosti a touží vstoupit do našich srdcí. Čím jsou pro nás velikonoční svátky? Pro některé jsou to svátky jara, pro jiné svátky hlubokého usebrání, bolesti, radosti a naděje. Ten, kdo v těchto dnech pohlédl z okna ven, příliš z jara neviděl, ba dokonce jako by se zima vrátit chtěla, i sníh padal, což mnohým patrně příliš radosti nepřineslo. Každému bych přála, aby zakusil, co trvalá radost z poznání je, ať už venku prší, sněží, vítr fouká. Radujeme se z poznání, že je tu Někdo, kdo nás velkoryse miluje a přijímá, kdo se s námi raduje a pláče, vstupuje s námi do každé bolesti, je naším Světlem, naší Nadějí, trvalou Radostí, ať je jaro, léto, podzim nebo zima. A ačkoliv se mnohé kolem nás mění, střídá, tak jako ta roční období, On je stále stejný včera, dnes i navěky, v lásce k nám věrný. Je jen otázkou, zda-li chceme jít s Ním, přijmout Jeho pravdu, která věčnou je a nebo cestou naší pravdy s našimi představami. Kdo z nás jednou kam doputuje, ví jen On sám. My, kteří jsme Ho do svého života přijali a na cestu s Ním se vydali, se musíme stále a jen na Něj dívat, učit se, přesto ne vždy tak činíme, upadáme, neboť i my dost často vlastní cestou chceme jít, cestou vlastních přání a tužeb, dobře se mít už tady a teď. Rozhodně nejsme spravedlivými, jediný spravedlivý je On, nám soudit nepřísluší a Bohu díky za Jeho milosrdenství, které potřebujeme a budeme potřebovat jednou všichni. Hledat, nikoliv chyby druhých a učit se musí každý, nikdo není dokonalý a přesto v Jeho Srdci každý milovaný. Bez Něj, my sami, nebudeme nikdy schopni v pravdě milovat a odpouštět.

A čemu se učit máme? Říká Ten, který Láskou je, Láskou pro každého.

Blaze chudým v duchu, neboť jejich je království nebeské.

Blaze těm, kdo pláčou, neboť oni budou potěšeni.

Blaze tichým, neboť oni dostanou zemi za dědictví.

Blaze těm, kdo hladovějí a žízní po spravedlnosti, neboť oni budou nasyceni.

Blaze milosrdným, neboť oni dojdou milosrdenství.

Blaze těm, kdo mají čisté srdce, neboť oni uzří Boha.

Blaze těm, kdo působí pokoj, neboť oni budou nazváni syny Božími.

Blaze těm, kdo jsou pronásledováni pro spravedlnost, neboť jejich je království nebeské.

Blaze vám, když vás budou tupit a pronásledovat a lživě mluvit proti vám všecko zlé kvůli mně.

Radujte se a jásejte, protože máte hojnou odměnu v nebesích, stejně pronásledovali i proroky, kteří byli před vámi.

Každému ze srdce přeji, nikoho nevyjímaje, srdce otevřené, vnímavé, srdce, jež pochopení má, porozumět se snaží a především vidí potřeby druhých, k nimž je ohleduplné a laskavé, což není pobídkou jara, nýbrž přáním srdce, které se s Láskou potkalo, s Láskou, jež se ve chlévě narodila, v chudobě, tak hluboko a pro lásku k nám skončila tak vysoko – na kříži, smrt porazila a bránu milosti ve Své lásce otevřela, pro každého je nadějí.

Vaše paní doktorka

V dobré víře bych ráda připomenula, že každý čtvrtek vyjíždíme na vesnické obvody – Žerotín, Hnojice. Střídavě zde ordinujeme 1krát/14 dnů, jak je možno se dočíst na našich webových stránkách ( viz. titulní strana – ordinační hodiny ). Již delší dobu se nám nedaří opustit Šternberk v tento výjezdový den dříve, než mezi 11:00 až 11:30 hod., z čehož jsem velmi nešťastná a cítím dluh vůči těm, kteří na nás na vesnicích čekají. V tuto dobu bych již měla ordinovat právě zde, přesto stále ve Šternberku. Opakovaně se nám stává, že se mezi 9:00 – 10:00 hod. začne znovu plnit šternberská ordinace, ačkoliv bychom měly v 10:00 hod. již ordinaci ve Šternberku uzavírat a vydat se na cestu za těmi, kteří nás rovněž potřebují. Čtvrtky jsou určeny pro akutní pacienty a s akutními potížemi se vždy chodí časně ráno a nalačno kvůli případným laboratorním odběrům krve. Během ordinace musíme ještě vyřídit řadu telefonátů, e-mailů a pravidelně voláme těm, které je potřeba informovat o výsledcích vyšetření, postupu v léčbě, jestliže v danou chvíli pro nápor práce nebylo možné se jim věnovat.

Vždy ve čtvrtek ve Šternberku bude vyšetřen jako poslední pacient ten, kdo přijde do 9:15 hod. Pokud by se v tuto dobu dostavilo pacientů více, pak se budou muset někteří dostavit den následující, neboť v 10:00 hod. je potřeba ordinaci ve Šternberku uzavřít, abychom mohly odjet na vesnice. Jak bylo avizováno, i zde na nás čekají Ti, co potřebují naši pomoc. Velmi prosím, ať na to každý pamatuje.

Děkuji za pochopení.

MUDr. Karin Niklová

Kéž máme dobrou vůli konat dobro.

Kéž máme dobrou vůli v druhých dobro vidět, byť se někdy hluboko v srdci skrývá a na první pohled jej nevidíme. Však mějme dobrou vůli o dobru v druhých lidech nepochybovat, v d(D)obro důvěřovat.

Kéž máme dobrou vůli d(D)obro hledat, kéž máme dobrou vůli ptát se: „Odkud všechno dobro pochází?“

Kéž máme dobrou vůli k d(D)obru kráčet se srdcem otevřeným, odevzdaným, v důvěře. Kéž kráčíme ve světle Toho, který se nám všem o Vánocích narodil, o Němž jsme zpívali koledy. Kéž v Jeho lásce neztrácíme naději, vědomi si toho, že nikdy nekráčíme sami.

Kéž jsme lidmi dobré vůle.

A to ze srdce přeji nám všem.

Vaše paní doktorka.

Nabízela by se otázka kdo by neznal slova vánoční písně…“nám, nám, narodil se“. S pokorou a úctou ke každému člověku je mnoho těch, kteří dosud neví, KDO, že se nám narodil. Narodil se ve chlévě, v chudobě, tak hluboko a pro lásku k nám skončil tak vysoko – na kříži, z něhož nikdy nepřestal milovat. Na kříži cesta nekončí, na kříži se otevírá brána milosti, brána naděje. Z kříže pochází pravá radost a útěcha, pokoj, který nemůže darovat žádné lidské srdce. Chybí nám NADĚJE.

Moji drazí, v těchto dnech si přejeme mnoho radosti, poklidné prožití vánočních svátků se svými blízkými a hlavně „to zdraví“. Ve svém srdci nyní nesu všechny ty, jejichž Vánoce budou možná těmi posledními, umírají, blízko jim, všechny ty, kteří nás v tomto roce opustili, někteří v bolesti a utrpení, všechny ty, kteří vážně onemocněli, ty, kteří jsou mi svěřeni. Bolest a utrpení bez TOHO, který se ve chlévě narodil, nedává smysl. Lidsky naprosto nepochopitelné, nikoliv s pohledem na TOHO, který z lásky k nám na kříži trpěl.

Mnoho těch, kteří o Vánocích zavítají k jesličkám, pohlédnou do kolébky, kde uvidí malého Ježíška, TOHO, který přinesl naději, TOHO, který miluje každého s jeho minulostí, miluje v přítomnosti a rozhodně s ním počítá v budoucnosti, tedy s pohledem do věčnosti. TEN, který ještě nikdy nikoho neopustil v žádné bolestné chvíli, neb On sám pro nás v mukách na kříži trpěl a do poslední chvíle miloval a nikdy nepřestal. My lidé jsme Ho v této bolestné chvíli opustili. Chtějme se vrátit k NADĚJI, radovat se z poznání toho, že je tu NĚKDO, kdo je stále s námi, KDO nás miluje.

Zdraví má nesmírnou hodnotu z pohledu možnosti konat dobro, ne proto, abychom se dobře měli, využili všeho, co tento svět nabízí, byť jsme krásou obklopeni. Je třeba se ptát: „Odkud všechna ta krása pochází?“ Nemoc má pro náš život tutéž hodnotu jako zdraví, ač lidsky nepochopitelné, dost možná ještě mnohem větší. V nemoci se často mění „náš pohled“ na život, uzdravují se naše oči, naše uši a především se otevírá naše srdce. Zdravý a nemocný jsou si navzájem dary, stále se mohou a mají čím obdarovávat. Nic v našem životě není náhoda, nic v našem životě není trest, ale milost, v níž můžeme jako lidé růst, nechat naše srdce proměnit. Mnohá srdce žijí ve strachu, úzkosti, v obavách, nenalézají pokoj. Pokoj srdci nemůže dát žádný člověk, ani současná věda, medicína, o níž se nyní hovoří tak, že umí doslova zázraky. Často jsme svědky neochoty ponořit se do cizí bolesti, neochoty pomoci druhému. Vidíme jen svou bolest, bolest druhých přehlížíme. Chybí vzájemné porozumění. Dáváme si falešné naděje a TEN, který nadějí skutečně je, TOHO odmítáme, přijmout nechceme. Kde všude pomoc hledáme a přesto pokoj v srdci nenalézáme.

V tuto chvíli myslím především na všechny mně svěřené, těžce nemocné pacienty, na ty, jejichž život pohasíná. Nejsem tou, která vaše srdce naplní pokojem, ale jsem tou, která poznala TOHO, který miluje a může přinést pokoj vám i vašim blízkým v těchto bolestných chvílích. Poznala jsem TOHO, který vám může být útěchou. Toto poznání plné lásky a radosti bych ze srdce přála každému. Radujme se z toho, že se narodil nám všem.

Vaše paní doktorka

Poselství pro každý den, nejen pro dobu adventní či Vánoce. Poselství pro každé srdce, které touží milovat, v lásce růst, učit se druhého přijímat, všímat si potřeb a bolesti těch, s nimiž se setkává, a tak svou vlastní bolest umenšovat, sebestřednost odhodit. Stěžujeme si na to, jaký je tento svět. A my? Jsme darem pro sebe navzájem? My všichni utváříme tento svět. Čím naše srdce naplňujeme? V létě t.r. jsem psala o čekání, na koho, na co? Lze dohledat na tomto webu. Vycházela jsem z toho, jak se mezi sebou chováme v čekárně a čekárna je jen kapkou v moři. Bez toho, aniž bychom se chtěli změnit my, bez toho, aniž bychom poukazovali na to, co ten druhý, se neposuneme ani o píď.

Následující modlitba nepotřebuje výklad. Je určena naprosto každému, bez rozdílu. Jediné, co při čtení této modlitby potřebujeme mít, je otevřené srdce.

Modlitba sv. Františka z Assisi

Pane,

udělej ze mne nástroj svého pokoje,

kde je nenávist, tam ať přináším lásku,

kde je křivda, ať přináším odpuštění,

kde je nesvár, ať přináším jednotu,

kde je omyl, ať přináším pravdu,

kde je pochybnost, ať přináším víru,

kde je zoufalství, ať přináším naději,

kde je temnota, ať přináším světlo,

kde je smutek, ať přináším radost.

Pane,

ať nechci tolik být utěšován, jako spíše utěšovat,

být chápán, jako spíše chápat,

být milován, jako spíše milovat.

Neboť tak jest:

Kdo se dává, ten přijímá.

Kdo na sebe zapomíná, ten je nalézán.

Kdo odpouští, tomu se odpouští.

Kdo umírá, ten povstává k věčnému životu.

Vám všem přeji hezké dny. Každý den je výzvou, jak začít znovu a jinak. A to přeji každému z nás, mě nevyjímaje. Jsme na cestě, tedy učme se milovat a naslouchejme druhým, ne já, ale ty.

Vaše paní doktorka