Čekání, trpělivost, ohleduplnost, vlídnost, umět se usmát, poděkovat…
Nechceme čekat? Nechceme být trpěliví? Nechceme být ohleduplní? Nechceme být vlídní? Nechceme druhého obdarovat úsměvem? Nač děkovat?
Jaká máme očekávání? Očekávání v životě, očekávání v čekárně, očekávání kdekoliv, na kterémkoliv místě na světě. Na co a nebo na koho ve svém životě čekáme? Změníme či urychlíme něco tím, že nebudeme čekat? Čas plyne svým tempem a každému tak, čím jej naplní. Minuta může být vnímána jako hodina a hodina jako minuta. Čím čas čekání naplníme? Netrpělivostí? Bezohledností? Lhostejností? Posuzováním? Nerudností? Úsměv nestojí nic a přesto ani zlato nemá hodnotu úsměvu. Čekárna je místem, kde lidská srdce promlouvají. Čím promlouvají k tomu druhému? O čem vypovídají? Čekárna je místem, kde se mohu začít dívat na život a na druhé docela jiným a novým pohledem.
Znovu, po nějakém čase, chci poděkovat těm z vás, kteří umíte trpělivě čekat, jste ohleduplní, vlídní, k naší službě vstřícní, jste schopni obdarovat úsměvem i přes těžkosti a bolesti, které ve svém životě nesete. Moc děkuji, jsem vám velmi vděčná! A stejně tak děkuji těm, kteří trpělivě čekat neumíte, nejste ohleduplní, nejste vlídní, k naší službě nejste vstřícní, neboť i v tom může růst naše trpělivost, ohleduplnost, vlídnost a touha čekat, že se k sobě budeme chovat hezky.
Vaše paní doktorka