Každého dne srdce svého se ptej,
jak druhé povzbudit, potěšit,
nabídnout ruce své.
Srdce své nezatvrzuj,
L(l)ásce otevřené měj,
L(l)áska je cesta k sobě navzájem.
L(l)áska a D(d)obro z nebes pochází.
Pokoj srdci touží dát,
ve Tvém srdci milovat.
Jediná jistota na cestě životem,
Světlo, jež provází – Světlo naděje.
Život tak často rozbouřené moře připomíná.
Moře zmítané vlastním sobectvím, „slepotou“, touhou po úspěchu, „dobře se mít“,
duše nenalézá klid.
A přesto my slabí a ubozí naději máme.
Tento svět pokoj nemůže dát.
Přináší ho Ten, který se pro nás z lásky obětoval,
aby nám cestu ve světle pravdy, jak milovat, ukázal.
V lásce Jeho není strach po rozbouřeném moři kráčet dál.
Navzdory všemu, co srdce zraňuje,
v lásce a v dobrém vytrvat.
Jak psáno je: … ať se stane cokoliv, láska věří, láska vydrží, láska vytrvá, láska má naději.
Již brzy se nám všem Láska znovu narodí. S radostí Ji očekávejme ve svém srdci.
Kéž Ji přijmeme do našich životů, s Ní máme naději.
S pohledem upřeným k „malému“ Dítěti, nechejme ve svém srdci Jeho lásku růst.
Staňme se darem Lásky pro druhé, v lásce Jeho povzbuzení a útěchu hledejme.
Nechť v našich srdcích svítí Světlo naděje.
Požehnaný čas vánoční plný radosti a pokoje vám všem.
Vaše paní doktorka