Vánoční příběh o znovuzrození S(s)rdce

Srdce každého dne horami prochází. Na vrchol zdánlivě „všedního“ dne stoupá. Životem jde, cestu – cíl hledá, místo, kde spočine, sil načerpá. Hory života, to jest jedna velká náruč srdci otevřená. Náruč plná darů a milosti, jako když pod vánočním stromem dárky z lásky nacházíš. V lásce a s vděčností je přijmout, rozbalit, do rukou svých milost uchopit. Svůj život láskou naplnit.

L(l)áska srdce, duši k nebi pozvedá. V našich životech není nic náhoda. Kdo podepsán je pod tím vším? Srdce se ptá, hledá. V milosti a touze milovat se odpověď v srdci ukrývá.

Srdce v horách sněhem kráčí, ve Světle, jež se z nebe snáší. Světlo se touží srdce dotknout, darovat Svůj pokoj, naději a sílu pro „horské“ putování, kdy nikdo z nás neví, jak blízko jeho vrchol je.

Tu srdce zrak svůj vnitřní otevře a vedle sebe uzří stopy, v nichž ho provází Ten, který Láskou je, věrně s ním životem putuje. V tichu srdce ozývá se hlas: „Jsem Ten, který si Tě zamiloval, Tvé Světlo, Tvá věčná Radost. Pro lásku Mou své srdce otevírej. V lásce Mé se raduj, miluj, sílu k odpouštění nalézej.

Kéž do hloubi nitra Tvého srdce vstoupit mohu, znovu se v něm narodit, chtěl bych v něm vyrůstat a žít a to nejen o Vánocích. Jsem Ten, který Tě nikdy neopustí, navždy s Tebou zůstane – v radosti i bolesti, která potká Tě. Důvěřuj lásce Mé, jsem Tvá Naděje.“

Kéž srdce lidská uvěří, že jméno každého z nás je vepsáno L(l)áskou v nebi, odkud věčná Láska přichází. L(l)áska, pro niž jsme byli stvořeni.

Kéž nás andělé z nebes provází, ti, kteří radostnou zvěst přináší. Kéž každý „anděla“ vedle sebe má, když se bude cítit sám. Věřím, že se vždy pro každého „anděl“ najde, neboť Láska miluje a s námi se všemi je v srdci stále.

Pokoj a dobro všem přeje Vaše paní doktorka.