Dušičkový čas, čas plný milosti a naděje. Srdce každého z nás je „raněné“, touží po lásce, potřebuje uzdravení, odpuštění. Jak často vidím srdce, která v čekárně neochotně čekají, ačkoliv si pro pomoc ve své nemoci a nouzi přichází a svou netrpělivostí, mnohdy hlasitě, promlouvají. Srdce, která nemají ohled vůči těm, kteří rovněž nemocní jsou a pomoc potřebují, slitovnost chybí, ba dokonce jsou schopna se pohádat o „své místo“… Jak bolestné je pozorovat nemocné, kteří jsou schopni se mezi sebou pohádat a návdavkem ještě vyčítat „dlouhé čekání“ na pomoc, pro niž si přišli, byť vidí, kolik dalších potřebných na pomoc s nimi společně čeká. Bída neznamená, že nic nevlastníme, ve svém srdci ji spolu s ubohostí nosíme. Místo toho, abychom toužili být tvůrci pokoje, vyvoláváme zbytečné nesváry, místo světla přinášíme tmu. Což nejsme lidé, jejichž srdce jsou pro lásku stvořena? Když vidím srdce, která se nezamýšlí nad tím, zda by druhého člověka mohla v čekárně nakazit, kolem sebe kašlou bez toho, aniž by si vzala respirátor, a tak doslova „kašlou na druhá srdce“ a mou prosbu v dobré víře, bez omluvy či lítosti vůči druhým, přála bych si, abychom se „my všichni infikovali láskou s ohledem k druhým a úctou k sobě navzájem“, což ovšem vyžaduje velké úsilí každého z nás. Otevřenost našich srdcí pro druhé, srdce, v nichž se láska snoubí s odpuštěním, čehož nejsme sami schopni, pohlédněme k nebi, tam se již nikdo z nás nebude muset přetlačovat. Kéž bychom byli ochotni ustoupit ze svých představ o tom, co dobré je a není. Jen jediné Dobro je. Prosím hledejme, jinak zůstaneme zahleděni do sebe. Kéž bychom byli trpěliví, dobro druhým přáli, byli schopni se umenšit ve prospěch druhého. Kéž bychom se uměli radovat a děkovat za to, že jsme měli možnost někomu druhému, potřebnějšímu pomoct. To, že by bylo prohrou, projevem slabosti? Srdce tichá ve své pokoře láskou promlouvají do tohoto světa a tomuto světu, druhým srdcím září. Že svět jiný je? Špatný! Nic není takové jako bývalo? A my? Naše srdce? Jaká naše srdce jsou? Hlubinou lásky a nebo smetištěm? I kdyby smetištěm, nepropadejme zoufalství! O krásu srdce je možné usilovat den co den, každý den je novou výzvou, k nebi se dívejme, naději neztrácejme.
Jak psáno je: On ví, že jsme jen stvoření, pamatuje, že jsme prach. Člověk, jehož dny jsou jako tráva, rozkvétá jak polní kvítí, sotva ho ovane vítr, už tu není, už se neobjeví na svém místě.
Jsme jako zrnka prachu a přesto každé to zrnko prachu milované je a má srdce, které je schopno hluboce milovat, jestliže se pro nebe otevírá. V tento dušičkový čas netřeba smutný být, jen neztrácet víru, naději. To jediné, co tu po nás zůstane, bude láska, která se nemůže vytratit, neboť my všichni jsme součástí jednoho jediného Srdce. Ve svém srdci vidím mnoho těch, kteří nás již předešli, mnozí v utrpení a přesto nerezignovali na lásku, na usmíření. V čase, který jim zbýval, chtěli druhé obdarovat láskou, úsměvem. Hluboko ve svém srdci nesu ty, kteří i přes své kruté bolesti, byli schopni a jsou, neb stále mezi námi, vnášet do života druhých radost. Jakým uměním je druhého v bolesti, z lásky k němu, rozesmát. Mohu jen a jen děkovat, vděčná být, neboť všechna tato nádherná a milostí obdarovaná srdce mě učí pokoře, k nebi povznáší, přináší radost, která občerstvuje mé srdce. Děkuji, děkuji, děkuji! V bolesti se nachází nejvíce světla, čas milosti pro lásku a odpuštění. Mějme naději, srdce otevřená, neb milosrdenstvím a slitováním jsou ověnčená. Netřeba se mezi sebou přetlačovat, bojovat, ale o lásku usilovat. Netřeba měnit tento svět, ale naše srdce. Kéž by a ze srdce přeji, aby v tento milostiplný dušičkový čas každý ve svém srdci zahlédl Světlo naděje, aby každého, nikoho nevyjímaje, objalo celé moře lásky a dobra. Kéž bychom nikdy nerezignovali na lásku a odpuštění, kéž bychom hledali Pravdu. I když je člověk upoutaný na lůžko ve své nemoci a utrpení a zdálo by se, že již není schopen „ničeho“, může milovat, srdce bude vždy schopno milovat, jak se říká „až do posledního dechu“ a což teprve my, kteří ještě sil ke konání dobra máme.
S úctou Vaše paní doktorka.