Čas běží. Není tomu tak dlouho, co jsem vám všem nemocným a nejen nemocným adresovala vánoční pozdrav. Není důležité, jak ten čas běží, běžet bude stále a nezadržitelně, ale čím jsme ten čas naplnili, čím jej každý den naplňujeme. Co jiného smysl má, než ho naplnit láskou k druhým? A tak můj, řekněme nedávný, pozdrav k Vánocům začínal na úvod slovy: Narodil se ve chlévě, v chudobě, tak hluboko a pro lásku k nám skončil tak vysoko – na kříži, z něhož nikdy nepřestal milovat. Naděje pro každého z nás, která otevírá bránu milosti a touží vstoupit do našich srdcí. Čím jsou pro nás velikonoční svátky? Pro některé jsou to svátky jara, pro jiné svátky hlubokého usebrání, bolesti, radosti a naděje. Ten, kdo v těchto dnech pohlédl z okna ven, příliš z jara neviděl, ba dokonce jako by se zima vrátit chtěla, i sníh padal, což mnohým patrně příliš radosti nepřineslo. Každému bych přála, aby zakusil, co trvalá radost z poznání je, ať už venku prší, sněží, vítr fouká. Radujeme se z poznání, že je tu Někdo, kdo nás velkoryse miluje a přijímá, kdo se s námi raduje a pláče, vstupuje s námi do každé bolesti, je naším Světlem, naší Nadějí, trvalou Radostí, ať je jaro, léto, podzim nebo zima. A ačkoliv se mnohé kolem nás mění, střídá, tak jako ta roční období, On je stále stejný včera, dnes i navěky, v lásce k nám věrný. Je jen otázkou, zda-li chceme jít s Ním, přijmout Jeho pravdu, která věčnou je a nebo cestou naší pravdy s našimi představami. Kdo z nás jednou kam doputuje, ví jen On sám. My, kteří jsme Ho do svého života přijali a na cestu s Ním se vydali, se musíme stále a jen na Něj dívat, učit se, přesto ne vždy tak činíme, upadáme, neboť i my dost často vlastní cestou chceme jít, cestou vlastních přání a tužeb, dobře se mít už tady a teď. Rozhodně nejsme spravedlivými, jediný spravedlivý je On, nám soudit nepřísluší a Bohu díky za Jeho milosrdenství, které potřebujeme a budeme potřebovat jednou všichni. Hledat, nikoliv chyby druhých a učit se musí každý, nikdo není dokonalý a přesto v Jeho Srdci každý milovaný. Bez Něj, my sami, nebudeme nikdy schopni v pravdě milovat a odpouštět.
A čemu se učit máme? Říká Ten, který Láskou je, Láskou pro každého.
Blaze chudým v duchu, neboť jejich je království nebeské.
Blaze těm, kdo pláčou, neboť oni budou potěšeni.
Blaze tichým, neboť oni dostanou zemi za dědictví.
Blaze těm, kdo hladovějí a žízní po spravedlnosti, neboť oni budou nasyceni.
Blaze milosrdným, neboť oni dojdou milosrdenství.
Blaze těm, kdo mají čisté srdce, neboť oni uzří Boha.
Blaze těm, kdo působí pokoj, neboť oni budou nazváni syny Božími.
Blaze těm, kdo jsou pronásledováni pro spravedlnost, neboť jejich je království nebeské.
Blaze vám, když vás budou tupit a pronásledovat a lživě mluvit proti vám všecko zlé kvůli mně.
Radujte se a jásejte, protože máte hojnou odměnu v nebesích, stejně pronásledovali i proroky, kteří byli před vámi.
Každému ze srdce přeji, nikoho nevyjímaje, srdce otevřené, vnímavé, srdce, jež pochopení má, porozumět se snaží a především vidí potřeby druhých, k nimž je ohleduplné a laskavé, což není pobídkou jara, nýbrž přáním srdce, které se s Láskou potkalo, s Láskou, jež se ve chlévě narodila, v chudobě, tak hluboko a pro lásku k nám skončila tak vysoko – na kříži, smrt porazila a bránu milosti ve Své lásce otevřela, pro každého je nadějí.
Vaše paní doktorka