Poselství pro každý den, nejen pro dobu adventní či Vánoce. Poselství pro každé srdce, které touží milovat, v lásce růst, učit se druhého přijímat, všímat si potřeb a bolesti těch, s nimiž se setkává, a tak svou vlastní bolest umenšovat, sebestřednost odhodit. Stěžujeme si na to, jaký je tento svět. A my? Jsme darem pro sebe navzájem? My všichni utváříme tento svět. Čím naše srdce naplňujeme? V létě t.r. jsem psala o čekání, na koho, na co? Lze dohledat na tomto webu. Vycházela jsem z toho, jak se mezi sebou chováme v čekárně a čekárna je jen kapkou v moři. Bez toho, aniž bychom se chtěli změnit my, bez toho, aniž bychom poukazovali na to, co ten druhý, se neposuneme ani o píď.
Následující modlitba nepotřebuje výklad. Je určena naprosto každému, bez rozdílu. Jediné, co při čtení této modlitby potřebujeme mít, je otevřené srdce.
Modlitba sv. Františka z Assisi
Pane,
udělej ze mne nástroj svého pokoje,
kde je nenávist, tam ať přináším lásku,
kde je křivda, ať přináším odpuštění,
kde je nesvár, ať přináším jednotu,
kde je omyl, ať přináším pravdu,
kde je pochybnost, ať přináším víru,
kde je zoufalství, ať přináším naději,
kde je temnota, ať přináším světlo,
kde je smutek, ať přináším radost.
Pane,
ať nechci tolik být utěšován, jako spíše utěšovat,
být chápán, jako spíše chápat,
být milován, jako spíše milovat.
Neboť tak jest:
Kdo se dává, ten přijímá.
Kdo na sebe zapomíná, ten je nalézán.
Kdo odpouští, tomu se odpouští.
Kdo umírá, ten povstává k věčnému životu.
Vám všem přeji hezké dny. Každý den je výzvou, jak začít znovu a jinak. A to přeji každému z nás, mě nevyjímaje. Jsme na cestě, tedy učme se milovat a naslouchejme druhým, ne já, ale ty.
Vaše paní doktorka