Nabízela by se otázka kdo by neznal slova vánoční písně…“nám, nám, narodil se“. S pokorou a úctou ke každému člověku je mnoho těch, kteří dosud neví, KDO, že se nám narodil. Narodil se ve chlévě, v chudobě, tak hluboko a pro lásku k nám skončil tak vysoko – na kříži, z něhož nikdy nepřestal milovat. Na kříži cesta nekončí, na kříži se otevírá brána milosti, brána naděje. Z kříže pochází pravá radost a útěcha, pokoj, který nemůže darovat žádné lidské srdce. Chybí nám NADĚJE.

Moji drazí, v těchto dnech si přejeme mnoho radosti, poklidné prožití vánočních svátků se svými blízkými a hlavně „to zdraví“. Ve svém srdci nyní nesu všechny ty, jejichž Vánoce budou možná těmi posledními, umírají, blízko jim, všechny ty, kteří nás v tomto roce opustili, někteří v bolesti a utrpení, všechny ty, kteří vážně onemocněli, ty, kteří jsou mi svěřeni. Bolest a utrpení bez TOHO, který se ve chlévě narodil, nedává smysl. Lidsky naprosto nepochopitelné, nikoliv s pohledem na TOHO, který z lásky k nám na kříži trpěl.

Mnoho těch, kteří o Vánocích zavítají k jesličkám, pohlédnou do kolébky, kde uvidí malého Ježíška, TOHO, který přinesl naději, TOHO, který miluje každého s jeho minulostí, miluje v přítomnosti a rozhodně s ním počítá v budoucnosti, tedy s pohledem do věčnosti. TEN, který ještě nikdy nikoho neopustil v žádné bolestné chvíli, neb On sám pro nás v mukách na kříži trpěl a do poslední chvíle miloval a nikdy nepřestal. My lidé jsme Ho v této bolestné chvíli opustili. Chtějme se vrátit k NADĚJI, radovat se z poznání toho, že je tu NĚKDO, kdo je stále s námi, KDO nás miluje.

Zdraví má nesmírnou hodnotu z pohledu možnosti konat dobro, ne proto, abychom se dobře měli, využili všeho, co tento svět nabízí, byť jsme krásou obklopeni. Je třeba se ptát: „Odkud všechna ta krása pochází?“ Nemoc má pro náš život tutéž hodnotu jako zdraví, ač lidsky nepochopitelné, dost možná ještě mnohem větší. V nemoci se často mění „náš pohled“ na život, uzdravují se naše oči, naše uši a především se otevírá naše srdce. Zdravý a nemocný jsou si navzájem dary, stále se mohou a mají čím obdarovávat. Nic v našem životě není náhoda, nic v našem životě není trest, ale milost, v níž můžeme jako lidé růst, nechat naše srdce proměnit. Mnohá srdce žijí ve strachu, úzkosti, v obavách, nenalézají pokoj. Pokoj srdci nemůže dát žádný člověk, ani současná věda, medicína, o níž se nyní hovoří tak, že umí doslova zázraky. Často jsme svědky neochoty ponořit se do cizí bolesti, neochoty pomoci druhému. Vidíme jen svou bolest, bolest druhých přehlížíme. Chybí vzájemné porozumění. Dáváme si falešné naděje a TEN, který nadějí skutečně je, TOHO odmítáme, přijmout nechceme. Kde všude pomoc hledáme a přesto pokoj v srdci nenalézáme.

V tuto chvíli myslím především na všechny mně svěřené, těžce nemocné pacienty, na ty, jejichž život pohasíná. Nejsem tou, která vaše srdce naplní pokojem, ale jsem tou, která poznala TOHO, který miluje a může přinést pokoj vám i vašim blízkým v těchto bolestných chvílích. Poznala jsem TOHO, který vám může být útěchou. Toto poznání plné lásky a radosti bych ze srdce přála každému. Radujme se z toho, že se narodil nám všem.

Vaše paní doktorka