Ráda bych popřála všem krásné léto, ať už mnozí někam na dovolenou vycestují nebo jen doma se svými blízkými zůstanou. Nechť je pro vás léto časem poznávání, časem, kdy si můžete odpočinout a načerpat sílu.

Opět chci poděkovat těm, kteří si váží naší práce a vidí v nás nejen zdravotníky, ale především lidské bytosti. Jsem velmi vděčná za to, kolik milých, hodných, vděčných a přejících pacientů ve svém registru mám. Jsem vděčná za každého, kdo se umí i přes svou bolest a těžkosti alespoň trochu usmát, za každého, kdo umí poprosit, poděkovat, za každého, kdo se nestydí projevit svou lidskost, sounáležitost, mít pochopení pro druhého, být trpělivý.

Slovo čekárna v sobě nese slovo čekat, tedy čekat, být trpělivý, trpělivě čekat, být shovívavý a ohleduplný k těm, kteří s ním v jedné čekárně sedí, k těm, kteří mu chtějí pomoct, což je moje maličkost a moje úžasná sestřička. Když vidím, jak se mnohdy na ni netrpělivě najednou sesypou 3, 4 pacienti se slovy: “ Já jen…“ Jen? 3krát, 4krát jen…Učme se čekat, učme se trpělivosti. Každý z nás máme své povinnosti, závazky, ale každý z nás je především člověk. Někdy si říkáme: “ Čím bychom se ještě více našim pacientům zavděčily? Co víc pro ně udělat? “ Nikdy nebudeme schopny se všem dostatečně zavděčit. Je bolestné, když situace v čekárně „houstne“ jen proto, že stále někam spěcháme a především vidíme sami sebe, v tu chvíli se většinou rozhodnu převzít roli sestřičky a volám si jednotlivé pacienty podle závažnosti jejich zdrav. stavu, neboť do sestřičky, byť se bránit umí, my však nejsme na bojišti, se každý lépe trefí. Stále jsme netolerantní vůči těm, kteří vyžadují akutní pomoc, vůči pacientům onkologickým, ano, na čele to napsáno nemají, ale jako jejich lékař vím a přece nikdo z nás by nechtěl, aby si svou diagnózu přišpendlili na svůj šat, něco podobného už tu jednou bylo, stále nechceme přednostně pouštět těhotné, maminky s malými dětmi. Své pacienty budeme i nadále k vyšetření objednávat a stejně tak nadále budeme bez ohledu na čas objednání citlivě vyhodnocovat, kdo naši péči potřebuje přednostně. Dost často slýcháváme: Vy neberete, nezvedáte telefony, už máte zase dovolenou…Neberete? Nezvedáte? Věřte, že pracujeme. Kdybych si chtěla povídat se sestřičkou u kávy, tak ji pozvu odpoledne do kavárny, ale ani to nemohu, neboť ta káva, co mi uvaří, mnohdy do večera na mém pracovním stole leží, než se domů odeberu. Zase dovolenou? Přece si nebudeme závidět dovolenou. Přejme si dovolenou. A upřímně přeji každému z vás krásnou letní dovolenou plnou odpočinku. Vážím si každého, kdo své profesi rozumí, kdo svou profesi ovládá a především, kdo tím chce druhým posloužit. Budu se opakovat, ale znovu říkám: Mějme se v lásce, úctě a respektu. A jestliže to někomu směšné, hloupé, naivní připadá, pokud se nad těmito slovy někdo šklebí, koulí očima, ťuká na čelo, pak mu ze srdce přeji brzké procitnutí, jako lékař bych mohla říct brzké uzdravení a přeji a jako lékař doporučuji, začít se dívat na svět a lidi kolem sebe jinou optikou, je třeba začít u sebe. Můj pohled to nezmění a všem těm, kteří nám vyjadřují svoji podporu, děkuji, neboť příznivější epidemiologickou situací, která dočasnou může být, naše práce nekončí a je jí stále víc a víc.

Krásné léto všem.

MUDr. Karin Niklová